Psychomotorický vývoj dětí z pohledu antropologie, díl 4.
Než načnu dnešní téma, musím na úvod něco zmínit. Západní matky žijí v totálním chaosu ohledně doporučení v péči o dítě. Radí jim matky, tchýně, kamarádky, zdravotníci, žurnalisté, stát, každý něco trochu jiného.
Vývoj společnosti je tak rychlý, že každá generace radí něco jiného, medicína ani nečeká na výměnu generací a klidně radí něco zcela jiné co dva roky. To například zažily ženy, které rodily v sedmdesátých letech, kdy jim v jedné a téže porodnici jednou nařídili pokládat dítě na břicho a nikdy jinak a o dva roky později se to stejně emotivně zakazovalo. Proto máme tendenci hledat stabilitu v minulosti nebo v těch částech světa, kde vývoj nefrčí tak ďábelským tempem. To ale může být zrádné. Kultura je funkčně propletená síť, některé souvislosti této sítě jsou zjevné jen lidem uvnitř sítě a některé dokonce ani těm. Je ošidné interpretovat nebo přejímat zvyklosti jiných kultur, nerozumíme-li síti, jíž jsou součástí a která je obklopuje.
To o čem budu nyní psát jsou způsoby, jakými pečují matky v různých kulturách světa o své děti ve snaze zlepšit některé jejich dovednosti, zejména ty, které chtějí podporovat, které potřebují používat. Jsou to jejich lety prověřené způsoby, které jsou v souladu s jejich představou o tom, čemu my říkáme psychomotorický vývoj dítěte. Pokud budete šokováni, nezapomeňte, že oni by z leckterého našeho počínání byli také.
V mnohých kulturách v Africe, Karibiku nebo Indii provází denní koupání dětí také tradiční masáž a protahování. Matky dětem pasivně ohýbají a natahují končetiny, třou jejich kůži a natírají je olejem. Někdy děti nechávají viset nebo s nimi třesou a hážou. Matka nebo i babička dává dítěti nožku na čelo nebo mu kříží ruce za zádíčky, někdy kříží jednu končetinu přes druhou tak dlouho, až je dítě poskládáno do kuličky. Masáž může zahrnovat natahování končetin, prstů, chodidel, penisů, kosmetické hlazení tváře a hlavy a nebo mačkání kloubů dokud "nekřupnou". Matky vyhazují děti do vzduchu nebo je houpou v různých polohách - drží je v podpaží, za hlavičku nebo hlavou dolů za kotníky. Tato koupelová rutina často končí zabalením dítěte do látky pro ukidnění. Tento postup je někdy vysoce ritualizovaný. Jednotlivé rutiny popisuje obrázek a jsou skutečně popsány v studiích.
Příště se tomuto tématu budeme ještě věnovat.
Proč toto vlastně píšu? Nepodřezávám si větev na které sedím, když vám sem jindy dávám příklady Afričanek, které nosí své děti celé dny na těle? A co se spíše zamyslet nad tím, jestli podobné zvláštní věci neprovádíme se svými dětmi ve jménu uspíšení nebo zkvalitnění psychomotorického vývoje i my? Kam patří ono nezbytné polohování na břicho, které se má praktikovat už od narození po několik desítek minut denně a které mnohé děti opláčou? Rehabilitace kojenců s odchylkami od našich tabulek metodami určenými pro těžce postižené? Není snad u nás rozšířenou praxí přetahování předkožky u chlapců? Nějaké další nápady na všeobecně kulturně rozšířené rutiny, které mají zdokonalit naše děti a při kterých je spokojenost dětí a matek sporná?
Z mého etnologického pohledu se staletí tradic vlastně jeví jako ospravedlnitelnější důvod než medicínská praxe, jejíž platnost je omezena na desetiletí, než se ustanoví praxe nová. Nemusíte souhlasit, ale zamyslet se můžete.
Další díly série:
1. díl
2. díl
3. díl
5. díl
6. díl
7. díl
Komentáře
Okomentovat